Možná jste zaznamenali v médiích, že projednávání vládní novely liniového zákona v Poslanecké sněmovně PČR se pohnulo. Návrh této novely a pozměňovací návrhy poslanců projednal dne 13.5.2020 Hospodářský výbor PS PČR. Abychom Vám sdělili něco bližšího k tomuto vývoji, požádali jsme o vyjádření předsedu našeho Spolku poslance Martina Kolovratníka, který je zpravodajem předmětného sněmovního tisku č. 673 – více ZDE.

 

„Současný stav je takový, že přípravy dopravních staveb se mnohdy táhnou spoustu let. Takhle je to špatně, štve mě to a chci to změnit. V posledních letech jsme zavedli celou řadu opatření. Namátkou mohu uvést například mezitímní rozhodnutí nebo jasný pevný řád pro výkupy pozemků. Díky těmto změnám se situace zásadně zlepšila. Stále to ale není ono. Velkou inspirací v tomto ohledu by pro nás měli být naši severní sousedé. Polsko v posledních letech udělalo opravdu obrovský kus práce a kilometry dálnic tady doslova rostou jako houby po dešti. Netajím se tím, že Polsko je pro mě opravdu skvělým příkladem. Sešel jsem se dokonce kvůli tomu i s ministrem dopravy Andrzejem Adamczykem. Načerpal jsem spoustu podnětů, které se mi podařilo promítnout do novely zákona.

 

Osobně jsem po vzoru Polska podal pozměňovací návrh, který říká, že státní investor (ŘSD a Správa železnic) získá v momentě stavebního povolení „úřední přístup – právo stavby“ ke všem pozemkům v trase stavby. Týká se to dálnic, silnic I. třídy a celostátních drah a já jsem rád, že kolegové z výboru tento můj ambiciózní návrh jednoznačně podpořili.  Co se týká „mezitímního rozhodnutí“ na zbytkové pozemky podle stávajícího §4a zákona, tak tento institut se novelou nijak nemění. Tato možnost je i nadále svázána s přílohou zákona, ve které jsou definovány vybrané strategické stavby. Příloha oproti současné verzi však dozná rozšíření o některé silnice I. třídy a o vybrané projekty týkající se energetiky.

 

Návrh novely zákona ale obsahuje i další opatření, která budou mít zásadní vliv na délku příprav. Jedním z těchto opatření je například navýšení koeficientu výkupních cen nemovitostí z 1,15 nově na 1,5. Tento krok osobně považuji za zásadní. Osobně mám pochopení pro rozhodnutí majitelů, kteří otálejí s prodejem svých nemovitostí. Nabízená kompenzace totiž musí zajistit v rozumné míře náhradu, za kterou lze pořídit nemovitou věc v místě, kde se nemovitá věc nachází.

 

Další novinkou je možnost doručení oznámení o zahájení řízení veřejnou vyhláškou, které se bude týkat majitelů, u kterých není známa adresa, kam by bylo možné doručit písemnost. Tato na první pohled drobná úprava bude mít zásadní dopad v praxi. Počet účastníků řízení se zpravidla pohybuje v řádu stovek i tisíce účastníků. Tato skutečnost je ale mnohdy komplikovaná, protože u některých pozemků jsou majitelé nedohledatelní nebo se například čeká na vystavení pozůstalosti notářem. V praxi tedy mnohdy vznikají neřešitelné situace, kdy se například správní orgán po konání ústního jednání dozví, že nebylo některým vlastníkům doručeno a povolení stavby se dlouhodobě blokuje. Takovéto zdržení může délku stavebního procesu prodloužit až o dva roky.

 

Za důležité považuji i možnost zkráceného postupu aktualizace územně plánovacích dokumentací. Jedná se o naprosto zásadní dokumenty z pohledu příprav dopravních staveb a jejich změna zpravidla podléhá dlouhému procesu. Návrh zákona počítá s možností zrychleného projednání, který bude podmíněno v případě zásad územního rozvoje souhlasem krajského zastupitelstva a u územního plánu souhlasem obecního zastupitelstva. Tento krok zrychlí proces přibližně o rok.“